Pardubický kraj

První písemná zmínka o Tanvaldu jako dřevařské osadě na levém břehu řeky Kamenice pochází ze druhé poloviny 16. století. Osada tehdy zřejmě patřila pod obec Smržovku. Samostatně existuje Tanvald pravděpodobně od začátku 17. století. Lidé tady vedli velmi nuzný život, půda zajišťovala velmi skromnou obživu a poddaní museli pracovat pro vrchnost v lese a v zemědělství. Začátkem 18. století začali místní obyvatelé pěstovat len a vyrábět lněnou přízi, kterou prodávali do míst s vyspělým ručním tkaním. V polovině 18. století si rolníci a chalupníci začali sami přivydělávat ručním tkaním plátna. Všechny domy stávaly tehdy v oblasti Horního Tanvaldu, Údolí Kamenice bylo celé zalesněné, jen tu a tam stály malé vodní mlýny. Počátkem 19. století bylo hlavní obživou v Tanvaldě zemědělství, stály tu dva mlýny a dvě brusírny skla. Rozvinuté bylo ruční předení lnu a tkaní lněného plátna a poblíž soutoku Kamenice a Desné se nacházela dvě bělidla plátna. O něco později se začala v Tanvaldě zpracovávat i další textilní surovina, bavlna. V letech 1827 - 28 tady byla postavena první strojová přádelna bavlny, která využívala pohonu vodním kolem. Rozvoj bavlnářského průmyslu způsobil rychlejší osídlování Tanvaldska. U nové přádelny postavili její majitelé opravárenskou dílnu, která se stala základnou strojírenské výroby pro celé okolí. Přízi tkali domácí tkalci ručně a v roce 1845 byla v Tanvaldě postavena první mechanická tkalcovna. Dalšímu rozmachu pomohlo vybudování státní silnice mezi Libercem a Trutnovem v letech 1847 - 1850.

Velké změny znamenal pro Tanvald revoluční rok 1848, ve kterém byla císařským dekretem vyhlášena konstituční monarchie. Tanvald se stal samosprávným a soudním okresem, podléhajícím okresnímu hejtmanství v Liberci, od roku 1868 pak nově zřízenému okresnímu hejtmanství v Jablonci.

Po prusko-rakouské válce v roce 1866 nastala hospodářská konjunktura, která znamenala další rozvoj textilní, sklářské i strojírenské výroby na Tanvaldsku. Byla také snížena pracovní doba z 15 na 12 až 13 hodin a ubylo dětských dělníků v továrnách. V roce 1869 měl Tanvald s osadou Žďár asi 2400 obyvatel. Následná hospodářská krize vyvolala velkou nezaměstnanost a stávky dělníků, z nichž nejznámější byla v roce 1870 v Liebigově továrně ve Svárově.

S rozvojem průmyslu vyvstala potřeba kvalitního dopravního spojení. Silniční přeprava přestala stačit, a proto byla v roce 1875 zřízena železniční trať mezi Tanvaldem - Šumburkem a Železným Brodem. V roce 1894 byla pak až do Tanvaldu prodloužena trať spojující Liberec a Jablonec nad Nisou.
V dubnu 1895 byl Tanvald povýšen na městys. Počátkem 19. století žilo v Tanvaldě a Žďáru asi 3500 obyvatel, převážně německé národnosti. V létě roku 1902 zahájila provoz železniční trať z Tanvaldu do Kořenova, o pár měsíců později pak byla železniční doprava prodloužena až do Jelení Góry (Hirschbergu). V roce 1905 byl Tanvald povýšen na město. V roce 1908 zde byla dokončena stavba budovy nového okresního soudu s věznicí v Krkonošské ulici a o rok později byla dostavěna radnice v secesním stylu. První světová válka přinesla velký nedostatek bavlny a továrny na Tanvaldsku nemohly využívat svou kapacitu. Další zchudnutí oblasti zavinilo protržení přehrady na Bílé Desné v roce 1916. Mnoho obyvatel trpělo velkou chudobou a hladem. Na podzim roku 1918 se splnil sen všech dělníků - byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba, nebo součet 48 hodin práce při šestihodinovém pracovním týdnu. V roce 1928 byl samosprávný okres Tanvald zrušen, zůstal zde jen soudní okres.

V roce 1930 bylo otevřeno městské koupaliště, o rok později potom uvedením prvního zvukového filmu i městské kino. Světová hospodářská krize v letech 1929 - 1933 přinesla i Tanvaldsku velkou nezaměstnanost, v některých továrnách byla zastavena výroba.

Myšlení lidí v pohraničí se snažila ovlivnit Henleinova sudetoněmecká strana, postupně získávala své přívržence a nakonec bylo pohraniční území Sudety odtrženo od Československa. V říjnu roku 1938 byl Tanvald obsazen německým vojskem. V listopadu obsadili Němci i okolní obce Velké Hamry, Plavy, Haratice, Bohdalovice a Zlatou Olešnici. České vyučování v Masarykově škole bylo zrušeno. Během druhé světové války šily místní textilní firmy výstroj pro německou armádu. V roce 1942 vznikl v Tanvaldě pracovní tábor pro Rusy, Poláky, Francouze, Italy a další cizince nuceně nasazené do válečné výroby. V roce 1942 byly úředním nařízením sloučeny Tanvald a Šumburk v jedno město, zároveň byla od Tanvaldu odtržena osada Svárov a přičleněna k Velkým Hamrům.

Po válce bylo německé obyvatelstvo vesměs vysídleno, prázdné domy obydleli lidé z českého vnitrozemí. Na Tanvaldsko přicházelo za prací mnoho lidí. Našli ji ve znárodněných podnicích SEBA (textilní firma), Elektro-Praga (elektrotechnický průmysl) a TOTEX (strojírenství). Tanvald je spjat i s počátky televizního vysílání. Již za války prováděli němečtí výzkumníci pokusy v továrně firmy Palme - Stumpe a v roce 1948 sem byli Československým rozhlasem a Vojenským technickým ústavem pozváni novináři, aby shlédli první přenos. Na malé obrazovce bylo vidět řečníka a také první estrádní pořad v Československu. První signál byl zachycen v roce 1948 na rozhledně Štěpánka z posledního Všesokolského sletu v Praze. Vývoj televizního vysílání potom převzala firma Tesla a další výzkumné ústavy.

Padesátá léta znamenala také tady budování socialismu a rozvoj průmyslu. V šedesátých letech začalo v Tanvaldě vyrůstat panelové sídliště Výšina. Poslední domy v něm byly dostavěny ve druhé polovině osmdesátých let, v té době byla zahájena výstavba 144 bytů na sídlišti Šumburk. Postupně se rozvíjel také cestovní ruch, vznikaly nové možnosti ubytování, rozšiřovaly se služby pro turisty a lyžaře, kteří do Jizerských hor přijížděli z celého Československa i ze zahraničí, především z Německa a Polska.

Po změnách v roce 1989 nastala v Tanvaldě jiná situace. Malé i velké podniky přešly do soukromých rukou, některé podstatně snížily počet zaměstnanců, na druhé straně vznikla řada nových firem. Tanvald sice zůstal průmyslovým městem, avšak stále větší roli v jeho rozvoji hraje cestovní ruch. Vedení města se proto zaměřilo především na zlepšení vzhledu Tanvaldu a podstatné rozšíření a zkvalitnění služeb pro veřejnost.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.tanvald.cz